Konečně ji máme tady. Naše oblíbená, kočka domácí, někdy známá pod názvem VESTA (vesnické tajemství). Kočičí osobnost, plemeno, jehož název je shodný s názvem druhovým. Dámy a pánové, seznamte se.
Co o ní víme?
Určitě jste ji už někdy viděli. Nezáleží, jestli u babičky na vesnici, ve městě na ulici anebo na vás jedna taková zrovna kouká z gauče. Ať tak či tak, někde se vzít musely. Překvapením pro vás možná bude, že domestikace divokých koček vůbec neprobíhala ze strany člověka. A proč taky. Pro lov myší a škůdců byli znatelně výhodnější teriéři či fretky. Pravděpodobně se tedy jedinci kočky divoké, schopni přizpůsobit se podmínkám života v blízkosti člověka, sami přiblížili a usadili.
U domácích koček nám mnohé genetické analýzy poskytly důkazy o existenci nejméně pěti linií domácích koček. Kočku domácí tedy pokládáme za šestý poddruh, latinsky Felis silvestris catus, přestože je zřejmé, že se vlastně teprve nedávno oddělila od populace kočky plavé. K domestikaci došlo v oblasti tzv. Úrodného půlměsíce v době rozvoje zemědělství, kdy se zároveň „domestikovala“ i myš domácí. Dále se vývoj kočky jako společníka vyvíjel různě, od uctívání, po upalování. Vše záviselo na kultuře, která momentálně vládla daným oblastem. Dnes jsou již naštěstí naše chlupatá vesnická tajemství brána jako plnohodnotný člen rodin a mazlíček.
Mrknem na ni!
Můžeme se nyní společně zamyslet nad tím, jak poznáme kočku domácí. Moudří už vědí, velmi snadno. Či spíše, pokud známe charakteristiky jiných, čistokrevných plemen, vylučovací metodou si odvodíme, že ta mourovatá kočička co běhá po ulici, je výše zmiňovaná kočka domácí, krásná pouliční směska. Díky jejich nečistokrevnosti je jim propůjčena jakákoli variace barev a délky srsti či zbarvení očí. Zvláště u kočiček, které si daly říct s více nápadníky, se barvy koťátek jen pohrnou. Nejběžnějším zbarvením je klasický mourek s různými odstíny hnědé či šedé, výraznými či matnými znaky, které se mohou vyskytovat na určitých částech těla a někde zas mohou chybět. Často se také vyskytují kočky černé jako uhel, rezavé, bílé, tříbarevné, želvovinové… a k tomu ten nespočet znaků a tvarů, domácí kočky nejsou nijak omezeny. Jen snad barva očí, viděl někdy někdo z vás domácí nečistokrevnou kočičku s modrýma očima?
Ti jsou celí tátové!
Kočka jako člověk
Povahových rysů a vlastností, kterými může nečistokrevná kočka oplývat, je nevyčíslitelné množství. Většinou mají ale společnou hravost a také dravost, tudíž je dostatek času a výchova nezbytnou součástí jejich přípravy do života. Největší podíl má na charakteru kočky zkušenost ze samého počátku jejího života. Pokud jí ale propadnete a ona propadne vám a pozná ve vás spřízněnou duši, máte doživotní lásku zaručenou.
Jako každá kočka, ráda spí na vyvýšených místech. A spí často. A dlouho. Ráda loví a své úlovky většinou vystavuje do bot svého majitele či návštěv. Potřebuje pohyb a pokud ji zpřístupníme možnost chození ven, vždy do kontrolovaného prostoru, odkud se nemůže ve své lovecké rauši zatoulat. Tyto chlupáčky můžeme chovat i pouze v bytě, je ovšem zapotřebí důkladnosti a pozornosti. Ale všichni majitelé se shodují v jednom, každá je jiná.
Ale především…
Domácí kočka, nečistokrevná, nalezená venku, působící jako ten nejobyčejnější vesnický mourek, má čistou duši plnou lásky a není nijak podřadná chlupáčkům čisté krve. Vždyť největší hvězdy mají přeci pokaždé krušné začátky a pochybný původ. A život s nimi je jedno velké dobrodružství.
Comments