Je spousta tajemných koček, koček posvátných a uctívaných. Kolik kočičích plemen má ale svou legendu? Kočičí plemeno birma, nebo také birma posvátná, jednu má.
Legenda praví
Kdysi dávno, skupina kněží vyznávajících náboženství Kittah, žila v tajemné zemi Tibetu. Uctívali boha Song-Hyo a bohyni převtělování Tsun Kyan-Kse, s nádhernýma, safírově modrýma očima. Současně chovali v každém chrámu stovky bílých koček. Ty měly velmi důležitou roli. Někteří kněží měli duše čisté tak, že ani po smrti nemohli na zemském povrchu chybět. Když takový kněží zemřel, převtělila bohyně jeho duši do bílé kočky.
Zde žil také jeden mnich jménem Mun-Ha. Byl naprosto oddaný bohům, říkalo se, že sám bůh Song-Hyo vytvořil zlaté pramínky ve jeho vousech. Jeho bílý kocour Sinh měl zlaté oči, odrážející zlaté pramínky ve vousech svého pána. Mun-Hovy myšlenky byly věnovány pouze bohu a bohyni. A byla to bohyně, kdo rozhodoval, které z duší kněžích bude dovoleno opět žít v těle posvátné kočky.
Jedné zlé noci byl chrám napaden . Během drancování zabili útočníci i mnicha Mun-Ha, který nepřestával meditovat před zlatou sochou bohyně. Až do své poslední chvíle se díval do safírových očí Tsun Kyan-Kse, když se stal zázrak převtělení duše. Jeho kocour Sinh skočil na hlavu svého mrtvého pána a stejně jako on, pokračoval v pohledu do očí bohyně. V tu chvíli se barva Sinhových očí změnila v safírovou, stejně zářivou jako oči bohyně. Jeho bílá srst na nohou a ocase se změnila na tmavou barvu a na jeho tváři se objevila tmavá maska. Zbytek jeho těla dostal zlatavý odstín. Pouze jeho tlapky, které se dotýkaly hlavy starého kněze, zůstaly sněhově bílé, na znamení čistoty. Po sedm dní a nocí zůstal Sinh sedět se svým pánem a stále se díval do očí krásné bohyně, bez jídla, bez pití. Věděl, že jen jeho smrt umožní jeho pánovi setkat se s bohyní. Zemřel sedmý den a odnesl duši Mun-Ha k bohyni.
Kočka, symbolizující božské převtělení a čistotu duše.
A pravda?
Tak zní legenda o posvátné kočce barmské. Mají zářivě modré oči krásné bohyně, zlatý odstín těla, který je odrazem pánových vousů a zlaté sochy bohyně, i tmavě hnědou barvu v odznacích jako symbol nečistoty země – zlou vraždu kněze. Nesmíme ale opomenout bílé tlapičky, jako symbol čistoty duše.
Pravý původ birmy je nejasný. Říká se, že první pár dovezený do Evropy pocházel z jihovýchodní Asie, ale nezachovali se po něm žádní potomci. Další a patrně jediný pár byl dovezen do Evropy manželským párem, jako dar z Tibetského kláštera, kde byla údajně birma vyšlechtěna z dlouhostrsté dvoubarevné kočky (bicolour) a siamky, ke kterým se váže minulost chrámových koček, jež hlídaly drahé kameny zde ukryté. Kocour Madalpour cestou do Francie zemřel, zbyla pouze březí kočička Sita, která dala základ a budoucnost tomuto nádhernému plemeni. Zda je v těchto příbězích skryta opravdová historie posvátných koček plemene birma, to se asi nikdy nedozvíme.
Jak se její svátost pozná?
Standard plemene ve stručnosti uvádí: Plemeno birma má středně velké tělo. To znamená, ne velká jako mainská mývalí, ale ani ne malá. Samice by měla vážit okolo 3,5 kg, samec od 5 kg nahoru. Berme v úvahu skutečnost, že birma posvátná se vyvíjí pomalu a často není plně rostlá před 3. až 4. rokem stáří. Samci často naberou poslední kilogramy až po dosažení 4 let. Kočka musí být svalnatá, ne tlustá.
Hlavička birmy nesmí vypadat ani jako kočka perská, ani jako kočka siamská. Její dominantou jsou ovšem oči, o kterých vypráví legenda. Safírově modré oči, jejichž tvar nemá být úplně kulatý, naopak by měl být lehce oválný. Všechna koťata se rodí s modrýma očima a postupně se barva očí mění. Musíme si také všímat, zda koťátko nešilhá. I to se ve vrzích objevuje u naprosto zdravých rodičů.
Kuk, copak to je?
Srst birem je dlouhá až polodlouhá, záleží na části těla. Mají málo vyvinutou podsadu. Vyskytuje se ve spoustě barevných varietách, základ ale tvoří dvě původní zbarvení, barva tulení a modrá (seal / blue point) s charakteristickými znaky. Celkově je dnes u plemene birma uznáno 20 barevných variet, přikřížením plemen siamská a perská kočka v 70. letech. Barevné odznaky zahrnují obličej, uši, nohy, ocas a genitálie. Mají být v dobrém kontrastu k barvě těla a břicha, které má barvu světlé vaječné skořápky. Záda jsou zlatě béžová ve všech variantách této barvy. Specifickým znakem tohoto plemene jsou sněhově bílé ponožky. Musí být naprosto neposkvrněné a být na všech čtyřech tlapkách.
Barva těla a odznaků je plně vyvinutá až u dospělých mazlíčků. Chybné zbarvení může být pouze čistě bílé, nebo výskyt barevných skvrn na hrudníčku a bříšku.
Je to svatoušek?
Povaha plemene birma je, jak to říct nezaujatě, no naprosto okouzlující. Propadnout tomuto plemeni se nevyplácí, způsobuje totiž těžkou závislost. Birmy jsou známé tím, že jsou klidné, tiché a jemné a oplývají značným půvabem a krásou. Jsou to mazlíčci vysoce inteligentní, snášenliví a ani skromnost jim nechybí. Dokáží se perfektně přizpůsobit, takže nebývá problém pořídit si ji i v odrostlém či dospělém věku.
Birmy jsou ideální kočky do rodiny, mají andělskou trpělivost a jsou nesmírně tolerantní, téměř nic je nevyvede z míry. Přivyknou na životní cyklus rodiny a rázem se přizpůsobí. Po návratu domů přiběhnou páníčka přivítat s radostným vrněním a vlajícím ocáskem, který nosí jako veverky.
Rády za vámi budou chodit jak ocásek, když budete zalévat květiny, nebo třeba mýt nádobí. Nemusíte se jim nepřetržitě věnovat, jen jsou zvědavé a zkrátka milují přítomnost svým lidí. Proto jsou nerady o samotě.
Velice dobře vycházejí i s jinými domácími zvířaty, téměř nepoužívají drápky. Pokud se cítí ohroženy, nebo mají-li již her dost, raději se stáhnou a odejdou na své oblíbené místečko k odpočinku.
Birmy jsou kočky nehlučné a neagresivní. Samozřejmě všechny tyto charakteristické vlastnosti a povahové rysy, vám samozřejmě zaručí pouze čistokrevná, s láskou odchovaná birma posvátná. Křížením s Radgolly či jinými plemeny, což bohužel často praktikují množitelé, se tyto typické a naprosto jedinečné vlastnosti plemene vytrácejí.
Krásně hřeji, že ano?
Další zásluhy posvátné birmy
Výrazně se u nich projevuje citlivost na vaše rozpoložení a nálady. Společně s trpělivostí a láskou k lidem se jedná o jedna z nejvhodnějších plemen pro felinoterapii, o které jsme psali minulý měsíc. Birmy velice často a rády navazují oční kontakt s členy své rodiny. Pravá birma je dokonalý exemplář kočky, která si zasluhuje přívlastek posvátná.
Jistě se dá poznat, že zrovna toho plemeno mě, jako milovníka zvířat, naprosto uchvátilo. Když jsem měla tu čest s její svátostí být, přesvědčila jsem se, že charakteristiky nelžou. Jak jsem varovala na začátku, je to závislost.
Comentários