Jen si představte malé chlupaté kotě, které má velké modré oči a malá ouška. Běží za vámi s napapaným bříškem, ale má ještě vratké malé nožičky, takže všemožně zakopává. A pak na vás zamňouká – slabým, nevinným, zoufalým hláskem. Co uděláte? Ano, naprostá většina lidí se po něm láskyplně vrhne, zahne ho zdrobnělinami a slíbí mu modré z nebe, aby mu mohli pomoci a dopřát mu to nejlepší… Ale proč?
Co je vlastně roztomilost?
Roztomilost je subjektivní pojem, kterým lze popsat typ přitažlivosti k věcem, lidem a ke zvířatům. Běžně bývá spojovaný s mládím a vzhledem. Roztomilost jako vědecký koncept a analytický model v etologii poprvé popsal Konrad Lorenz. K jakým zvířatům tedy dle Lorenze pociťujeme tuto specifickou přitažlivost?
Juvenilní rysy
Podle Lorenze jsou to zvířata s tzv. juvenilní rysy – fyzické, ale i behaviorální znaky, které jsou typické pro lidské nedospělé jedince.
U kočiček to mohou být z fyzického hlediska například:
Velké oči směřující dopředu, které mají u kočiček navíc mnohdy zcela dech beroucí barvu.
Kulatá ouška.
Boubelatost je obecným faktem, že „kulaté“ je člověkem vnímáno více jako přátelské, kdežto hrany značí sílu/nebezpečí. Podíváte-li se místo na domácí kočičky třeba na tygra, uvidíte kromě velké kočičky taky majestátně tvarované zvíře, které i přes svoji chlupatost, malá ouška a velké oči, má ostré tvary.
Nestabilní pohyby a velké packy – zejména u malých koťátek si můžete všimnout velikosti pacek oproti malému chlupatému tělíčku. A samozřejmě malé koťátko je daleko spíše zbrklé a nejisté ve svých pohybech než dospělá kočka.
Velká hlava oproti tělu – toto platí nejen u koťátek, ačkoliv jsou jistě koťátka jednou z prvních asociací pod slovem „roztomilost“, se svýma velkýma očima a pro svou velkou a kulatou hlavičku.
Obecně malý vzrůst – tady v podstatě platí to staré pořekadlo: „Co je malé, to je hezké“.
Z hlediska chování to pak může být:
Mazlivost a s ní spojené nezaměnitelné kočičí předení.
Potravní závislost – kdo by odmítl pomoci mňoukajícímu hladovému kotěti? Případně smutně se tvářícímu pejskovi?
Obecná závislost – tady je to podobné jako s tou potravou, pokud je na nás závislý roztomilý tvor, něco uvnitř nás nutí se o něj postarat.
Možná vás nepřekvapí, že tato charakteristika původně vznikla na lidských dětech, která stvořila příroda záměrně roztomilá (nebo alespoň pro naprostou většinu lidí), aby byla okolím lépe přijímána a bylo o ně i díky tomu postaráno.
Jak nás tato roztomilost skutečně ovlivňuje?
Řekli jsme si, co na kočičkách nám připadá roztomilé a také to, že je kvůli tomu chceme umazlit a ochránit. Ale co se vlastně uvnitř nás děje? Vše začíná v našem mozku, jak to vysvětlili na videu od National Geographic. Když vidíme roztomilé zvířátko (třeba tu kočičku, kterou jsme vám popsali na začátku článku), náš Orbitofrontální kortex (OFC), část mozku, která je zodpovědná za naše rozhodnutí vyšle „povel“ k akci toho roztomilého tvora ochránit a starat se o něj. Zároveň s tím je aktivován Nucleus accumbens (NAcc), část mozku odpovědná za naše pocity libosti, slasti, blaha, radosti apod. Ta vypustí do našeho těla dopamin, tudíž stejnou látku, kterou tělo produkuje, když se člověk zamiluje, miluje se, nebo kterou přijímá ve formě léků/návykových látek.
Nemůžeme se proto vůbec divit, že jsou videa s roztomilými koťátka (a zvířátky obecně) tak návyková!
Roztomilost je subjektivní
Stejně jako jsou lidé, kteří preferují spíše psy než kočky, nebo naopak preferují spíše kočky než psy, jsou i lidé, kteří shledávají roztomilá zvířata, která tyto „prvky roztomilosti“ nemají. Jsou to zvířata jako hadi, hmyz, štíři a většina ryb… Že doma chováte roztomilou závojnatku? Nebo jste se naopak hrůzou otřásli? Obojí je naprosto v pořádku! Každý z nás jsme jiný, stejně jako každé zvíře, ačkoliv stejný druh, má zcela svou vlastní osobnost a povahu. Ale to je na tom všem přece tak krásné!
Zajímá vás, jak vám vaše roztomilá kočička dává najevo svou lásku? Přečtěte si také náš starší článek Jak vám dává kočka najevo svou lásku?
Commentaires