Rudolf Brančovský je muž několika profesí. V týdnu maluje, věnuje se lidem, kteří se touží stát majiteli některého z jeho vydařených obrazů, o víkendech koncertuje s kapelou Poletíme?, ve které působí jako frontman. My ho oslovili, protože chystá pro rok 2021 zajímavý kalendář s ilustracemi koček. Zajímalo nás, jaký vztah k nim Rudolf Brančovský vlastně má.
Rudolf se svým nejlepším psím přítelem
Kočka, pes nebo papoušek?
Než začneme, kočka nebo pes? Záleží, jestli pochovat, chovat nebo namalovat. Na kočky jsem bohužel alergický ale moc rád je maluji a nebo si je aspoň krátce pochovám, než mi začnou svědit oči a přijde rýma… Kolik zvířat si sám sobě doma povolujete? Jaké je jejich (vaše) soužití? A jaké množství mazlíčků je dostatečné? Co se týče množství, tak jsem to opravdu jedenkrát přehnal s papoušky agapornis. Měl jsem jich v kuchyni sedm ve velké voliéře. Díky těmto malinkým šílencům se kuchyň prakticky stala neobyvatelnou. Byla s nimi sranda, ale nakonec jsem je věnoval jinému chovateli, protože na sebe furt pekelně řvali a jak byli v hejně, tak jsem je vůbec nezajímal. Pes je takový můj základ. Po intelektuálním bílém boxerovi přišel vesnický divoch kříženec jezevčíka a patrně vipeta. Bez ptáků mi to také nejde, takže máme zebřičky, kterým říkám klauni a důchodkyni – slepou a hluchou paní kanárkovou. V teráriu se pak snaží připomínat kus větvičky pan Klacík -strašilka (dosahující 15 cm). Jak se dostaví dům, třeba přiběhnou minikoně nebo kamerunské kozy a slepice a tak dále.
Umění a Rudolf Brančovský
Říkáte, že váš obraz by měl mít doma každý, kdo po něm zatouží. Jak si podle Vás stojí umění v naší zemi? Potřeba obklopovat se krásou je vlastnost, kterou člověk buď má a nebo nemá. Já pocházím z umělecké rodiny, kde je normální, že bílé stěny nejsou skrze umění na nich vůbec vidět. Když k někomu přijdu a na stěnách nic, mám zoufalý pocit prázdnoty. Stejně jako by někdo hledal knihovnu nebo zvíře, já hledám obrazy.
Uspořádal jste přes sto samostatných výtvarných výstav, co vás popohání (kromě složenek)? Kde si aktuálně můžeme Vaši tvorbu prohlédnout?
To, že se malování stalo mojí prací, je vedlejší. Popohání mě především chuť sdělovat příběhy, tvořit, komunikovat a dělat sebe a lidi veselejšími. Tvorba je pro mě jako dýchání. Už ji ani nevnímáte. Aktuální výstavu můžete navštívit v Náměšti nad Oslavou v Galerii 12, ta tam bude do konce září.
Jak tvořit prostor
Co Vás více baví – akryl nebo akvarel? Máte rád u malování ticho? Obě techniky mě baví moc, a proto je dělám. Akvarel je jako báseň. Akryl na plátně je jako povídka co do lehkosti, složitosti i obsahu. Když se potřebuji soustředit a trošku ze sebe shodit tíhu světa, poslouchám výhradně Bacha. Když pak pracuji automaticky poslouchám především vybrané rádiové podcasty, abych byl v obraze a dále se vzdělával.
Co pro Vás znamená prostor? Jak se rozhodujete o tom, jak jej zaplníte? Prostor, to je možnost. Jinak ho využije architekt, jinak opravář aut, jinak člověk z města, jinak z vesnice. Jestli se ptáte na prostor kolem mě, tak se ho snažím zaplňovat krásnými věcmi a užasný mi lidmi a samosebou i zvířaty. Jen ať to dýchá, ať to žije, ať se to hemží. Co se prostoru na plátně nebo papíře týče, ten spíše vnímám jako zodpovědnost.
Další zajímavosti
Jaký obrázek Vaší maminky (výtvarnice Vlasta Švejdová) vás provázel a ovlivnil, měl jste nějaký zvláště v oblibě? Mne magicky přitahovala perníková chaloupka a dceři se zase moc líbí děti, které spolu tančí… Bezesporu Budulínek, protože to jsem já.
Jaké zajímavé věci připravujete ještě v tomto roce? S mojí kapelou Poletíme? chceme vydat singl a natočit klip. Dále připravuji v listopadu dvě art hrabárny v Praze i v Brně. To jsou dny, kdy svezu na jedno místo veškeré obrazy, co mám a plně se věnuji lidem. Smlouváme o cenách a oni přehrabují. Je to vlastně taková neoficiální výstava jen se dívají do krabic a vytahují jen to co se jim líbí.
Doporučuji sledovat mé sociální sítě, především Facebook, tam se lidem hodně věnuji a tam se dozvíte nejvíce. Třeba i o prodeji kočičího kalendáře pro rok 2021, ten bude myslím velice povedený a už se moc těším až vyleze z tisku.
Děkujeme, ať se Vám krásně tvoří!
Více na: https://www.brancovsky.cz
Foto:
Archiv Rudolf Brančovský
Comments