Kočka je vznešené, ale také trochu tajemné zvíře, které fascinuje nejen nás, ale které fascinovalo už i naše předky. Pro některé to byl nepostradatelný pomocník v domácnosti, pro jiné ztělesnění boha/bohyně na Zemi. A právě proto, že se kočky promítaly do každodenního života našich starověkých předků, nalezneme jejich přítomnost také v umění.
Starověký Egypt
Kočka bývá dodnes vnímána jako jedno z nejtypičtějších posvátných zvířat pro starověký Egypt. Do archeologických nálezů zahrnující kočičí symboliku patří nejen malby na papyrech, řezbářské reliéfy a výzdoby hrobek, ale také zpodobnění kočky na soškách, ozdobách a předmětech denní potřeby. Kočičí šelmičky byly v Egyptě nejčastěji spojovány se ženou (pes s mužem) a zastávaly tak symbol ženské sexuality a plodnosti. Rovněž byly kočičky, zejména díky své schopnosti hubit škůdce, považovány za ochranitelky a průvodkyně majitele. Ačkoliv se traduje, že kočka byla pro Egypťany posvátné zvíře, není to tak úplně pravda. Kočka byla jedním ze zvířat, která měla pro Egypťany určité spojení s bohem (bohy) a sloužila tak jako jejich symbol nebo manifestace.
Kočka útočící na ptáky, hrob Nebamun (cca 1550–1292 př.n.l.)
Mínojská civilizace
Byla civilizace za doby bronzové, která sídlila na Krétě. S Egypťany udržovali mínojští obyvatelé vřelé obchodní vztahy, takže tu archeologové našli spoustu Egypského umění. Přesto to byli právě mínojští občané, kdo jako první ve Středomoří vyobrazil kočku ve svém umění.
Kočka lovící kachny (1638 př.n.l.)
Etruská civilizace
U Etrusků, podobně jako u Egypťanů, najdeme vyobrazení kočiček na nástěnných malbách. Kočky jsou tu zobrazeny v domácnosti, během hostin, nebo jako lidští společníci. Vyobrazení koček najdeme také na některých etruských vázách. Není jasné, jestli měly kočičky pro Etrusky nějaký symbolický význam – spíše to vypadá, že byly nedílnou součástí lidského života jako společníci.
Část bronzové nádoby s motivem kočky
Starověké Řecko
I Řekové byli známí svými obchody s Egypťany. Je tak pravděpodobné, že se kromě amuletů a skarabů do Řecka na obchodních lodích dostaly i kočky. Bohužel se ale kočky nikdy nestaly dominující součástí života starověkých Řeků – důvod nejlépe popisuje Agnes Repplierová: „[…] bohy si Řekové tvořili podle sebe a zasazovali je na Olymp, kde se jejich bohové neustále hádali. Tento národ byl příliš arogantní, než aby zbožštil kočku.“ (Repplier, The Fireside Sphinx, str. 15)
Boj kočky a psa (510 př.n.l.)
Starověký Řím
Pro Římany představovaly kočičí šelmičky svobodu, nezávislost a samostatnost. Římani ovšem kočky neuctívali, ani je nepokládali za zpodobnění svých bohů a bohyň. Přesto ale nalezneme výjimky. V roce 238 př.n.l. postavil Tuberius Gracchus chrám Libertas (zasvěcený bohyni svobody). V tomto chrámě vyobrazil kočičku ozdobenou bílým rouchem, která spočívala u nohou samotné bohyně svobody. Kočku lze nalézt rovněž na několika mozaikách, které mimo jiné dokazují, že byly kočky součástí života tehdejšího obyvatelstva.
Pompeje, Faunův dům (62-63 n.l.)
Tip od Catia: Pokud vás zajímá více o kočkách v historii, o jejich životě, údělu a soužití s lidmi, doporučuji knihu Revered and Reviled: A Complete History of the Domestic Cat.
Comments