Proč jsou kočky spojovány se zlými silami a čarodějnicemi? Jistě si vybavíte spoustu filmů, ale i pohanských svátků (Halloween), kde kočky hrají „hlavní roli“. Ať už jako kočičí motiv při dekoraci (hned vedle pavouků a dýní), nebo jako motiv zla, který se objevuje v pověrách (černá kočka přes cestu), nebo v pohádkách, ve kterých se kočky objevují jako společnice čarodějnic. Čím to je a jak se to stalo, že právě naši kočičí mazlíčci se stali obávaným čaro-stvořením?
Bohyně Artemis a Diana
Už v řecké a římské mytologii se kočička vyskytovala v mnoha podobách. Řecká bohyně Artemis (bohyně lovu a měsíce) totiž stvořila malou kočku, na základě toho vznikla pověst, že kočky budí k životu měsíc. Antický básník Ovidius ve svém díle dokonce hovoří o tom, jak se Artemis proměnila v kočku. Kult bohyně Artemis se později spojil s kultem Římské bohyně Diany. A podle zpráv z dob Etrusků (900-27 př. n. l), se ženy učily od měsíční bohyně Diany tajným uměním – nejčastěji se jednalo o umění lásky (svádění, vášeň). Tyto tajné rituály se konaly ve skrytu měsíčního světla, ve kterém pak ženy navštěvovaly své milence. K podobným účelům sloužila i řecká titánka Hekaté, která byla mnohdy ztotožňována i se samotnou bohyní Artemis. Hekaté je rovněž patronkou měsíce, noci, podsvětí, ale na rozdíl od Artemis je přímo popisována jako čarodějnice.
Keltové
I pohanští Keltové věřili, že kočky mají něco společného s lidmi, případně převtělenými čarodějnicemi. Domnívali se, že kočky mohou být lidé, kteří za svého života udělali něco špatného, proto byly ubohé kočky obětmi při některých jejich krvavých rituálech. Keltská mytologie rovněž zahrnuje bajné stvoření a čarodějnici – kočku Sidhe. Kočka Sidhe byla čarodějnice, která se na kočku mohla proměnit devětkrát (od toho se zřejmě roznesl mýtus, že kočka má děvet životů). Keltové se navíc obávali, že tato kočka/žena může ukrást duši jejich zemřelých ještě předtím, než se o jejím odchodu dozví bohové.
Černá kočka Sidhe. Zdroj obrázku: Wikipedie.
Pověrčivý středověk
Ovšem opravdové peklo kočičkám začalo teprve v evropském středověku. Ještě předtím, než si ale popíšeme, kdy a proč, musíme si ujasnit tehdejší lidskou mentalitu – tehdejší lidé žili v cyklickém roku (přesně daném úrodou) a za své zdary děkovali Bohu a nezdary připisovali božímu hněvu. V těchto dobách lidé věřili na alchymistické pokusy (vytvoření kamene mudrců a elixíru života). Do těchto dob ve 14. století „vpadla“ černá smrt (mor) a vyděšený lid se chytal každého možného vysvětlení, kterým se pokoušel objasnit onu probíhající katastrofu. Lidé proto věřili, že černé kočky jsou znakem ďábla a aktivně se podíleli na tom, aby takové kočky v jejich vesnicích/městech nežily.
Čarodějnické procesy
Během tzv. „čarodějnických procesů“ bylo v Evropě vyvražděna nejen spousta žen, mužů, ale i koček. Kočka byla díky mnoha stovkám let pověr a přesvědčení pokládána za společníka čarodějnice. Kočky pochopitelně byly společníkem v domácnosti, při lovení myší byly nepřekonatelné. Ale byla-li to domácnost pouze ženská a žena se ke kočce lísala víc, než bylo obvyklé, už na tom mohlo být něco podezřelého. Lidé rovněž věřili, že kočky jsou přímo převtělené čarodějnice, které tuto podobu využívají ke snadnějšímu proniknutí do světnic, kde zanechávají ošklivé kletby. Tento historický jev trval od 15. do 18. století.
Co skutečně mají kočky společného s čarodějnicemi?
Stejně jako ony jsou noční stvoření, které přes den působí nevinně a obyčejně. Věřilo se, že čarodějnice chodí v noci (nejčastěji za úplňku) do lesů, hor, nebo na jiná opuštěná místa, kde provádí s ostatními čarodějnicemi rituál zvaný sabat. Navíc byly kočky od jaktěživa patronkami/podobou žen, ať už pro své ladné pohyby, čistotu, ale také pro svoji umíněnost, zákeřnost a nevyzpytatelnost. Ženy byly také po dlouhá léta vnímány jako svůdnice, ďáblice a hříšnice. Tento postoj vůči nim se objevil zejména u křesťanských hodnostářů, kteří tím dosti pravděpodobně chtěli obhájit svoje potlačované touhy a potřeby.
Čarodějnice a jejich kočky dnes
I dnes se najdou praktikanti, nebo spíše praktikantky tzv. moderního čarodějnictví, případně novodobé „babky bylinkářky“ a tyto slečny, dívky a ženy rovněž vlastní kočičky, ale copak se jim můžeme divit? Kočka se svou tajemnou svébytnou povahou má něco do sebe pro dnešního člověka stejně, jako měla pro člověka před pěti sty lety.
Tip: Zajímá vás něco víc z kočičí historie? Podívejte se také naše články: Kočky ve starověkém umění, nebo Kočky ve středověku.
Comments