Existuje-li někde kočičí ráj, pak je to možná turecký Istanbul. Kočky se zde nalézají prakticky všude, ležící, bdící nebo snící. Trocha prázdninového snění neuškodí ani nám, co říkáte…
Kočičí výhledy
Někteří tvrdí, že se kočky do ulic města na dvou kontinentech dostaly tak, že když byl uzavřen sultánův harém, byly kočky vypuštěny z harému do ulic města (dost možná měly lepší osud, než ty dámy). Ale podle starých pohlednic a obrázků v obchůdcích čtvrti Beyoglu nebo Ortakoy, to vypadá, že kočky patří k městu odedávna.
Něha, krmení
Stačí se podívat na něhu, se kterou o ně značná část obyvatel Istanbulu pečuje. Kočky spí v kavárnách, cukrárnách, lékárnách, v případě mrazu je najdete i ve značkových obchodech. Jsou čisté a vypasené. Jednu oblíbenou jsem měla přímo na naší ulici, bez ocásku, tříbarevná májová s hlavou mainky, duší holubice. Mladé agilní důchodkyně (v Turecku chodí část lidí do důchodu dříve, než u nás), pracovníci rychlých občerstvení, dokonce i ti, kteří pečují o čistotu v ulicích, ti všichni přilepšují kočkám. Na ulici jsou položeny (na vybraných místech) mističky s vodou a krmením. Když někdo přichází se sáčkem a volá, je to výjev přímo jako z knihy džunglí. Ocásek vedle ocásku, čumák na čumák. Kočky si na to krmení prostě zvykly.
Kočky v ulicích Istanbulu
Kočky jsem neviděla snad jen v metru, čtvti Fatih (chudší oblast) a muzejích čtvrti Sariyer. Některé kočky mají procvaklá ouška, asi znak, že jednotlivé Belediye (úřady), dohlíží na zdravotní stav pouličních zvířat kvůli vzteklině. Asi mají veselejší osud, než velcí psi (Turci mají krásné plemeno kangal, je to pastevecký pes). Když si třeba chcete jít zaběhat a máte smůlu jako moje kamarádka ze Skotska, můžete skončit s prokouslou nohou. Ale abych jim nekřivdila, mého syna nakonec nekousl ani jeden z těch velkých psů na pláži nebo v uličkách Etileru, Ortakoy, ale běžný domácí protiva, kterého paní venčila v parku vedle hřiště (bohužel zeleně je v Istanbulu málo, dává se přednost developerským projektům a obchodům).
Všude samá kočka
Kočky a psi se nachází, jak na turisticky exponovaných místech (třeba náměstí Sultanahmet), v luxusních čtvrtích typu Etiler (snad jen kromě site – uzavřených bytových objektech s vlastními dvorky a zahradami), tak na vesnici, kam lidé o víkendu prchají, aby si užili typickou tureckou snídani (spoustu mističek se zeleninou, sýry a domácími marmeládami) nebo grilování (tam zvířata opravdu chybět nemohou, protože ke každému stolu s vlastním grilem přináší i mísu vámi vybraného masa).
Domácí mazlíčci?
Existují i kočky chované doma nebo ty, které bydlí na balkonech, ale spíše jsem je vídala přímo na čerstvém vzduchu. Zamilovala jsem si tuhle část povahy Istanbulu, protože jako u každého místa, existuje i ta druhá, méně vábná, ale trocha prázdninového snění neuškodí, co říkáte…
Znáte toto město? Chystáte se jej na podzim navštívit? Doporučím toulky kolem Galatské věže, uličky Besiktase nebo Kadikoy. Pokud se zamilujete, bude to v tomto případě navždy.
Comments