Zkoumáme-li kočičí duši, abychom ji lépe pochopili, musíme si uvědomovat, že kočky, stejně jako lidé, mají každá svoji individuální povahu, která se vyvíjela posledních deset tisíc let, a že jazyk, kterým s námi hovoří, je velmi specifický. Jaká je kočičí povaha?
Každá kočka je originál
Ikdyž jsou to malé šelmy, mají rády společnost svého člověka, milují jinak, než psi a stejně tak si uvědomují přítomnost dalších zvířat a vztah k nim. Neznamená to, že by jejich láska byla méně upřímná. Možná jste už zahlédli video, kde kočka svým způsobem “oplakává” svoji kamarádku. Napřed do ní jemně buší packou a když zjistí, že je její přítelkyně mrtvá, začne ji pomalu čistit kožíšek jazykem. Kočka může být odvážná a bránit lidské dítě před cizím psem venku, může mít terapeutický vliv (ať už při chronické nemoci, vývojových poruchách mozku nebo jiných potížích), kočky mají své místo také v paliativní a hospicové péči. Kočky můžeme vidět v různých společenských rolích. Kočka dává lásku najevo svým unikátním způsobem, stejně jako další emoce. Najdou se také kočky, které se nadměrně bojí, vyvolávají rvačky, kočky trpící separační úzkostí. Vyplatí se kočky pozorovat a naučit se porozumět drobným nuancím jejich gest a mimiky.
Domácí kočky versus divoké
I kočky žijící volně, mohou mít tendenci se setkávat s dalšími polodivokými kočkami. Bohužel spíše nevypočitatelnost života venku, je nutí k izolaci, protože třeba o svého “kamaráda” záhy přijdou (časté nehody, pozření otrávené myši, aj.). Nemusí být tedy úplně vhodné takovou kočku zachraňovat, pokud je zdivočelá (tématu ferálních koček se budeme v připravovaném článku věnovat). Kočka žijící v domácnosti, není-li zanedbávána, může ukazovat široké spektrum emocí (vůči dalším zvířatům a členům rodiny). Kočky mohou rády lehat jedna u druhé (nebo u jiného domácího mazlíka), očichávat se čumákem, dávat pusinky (třením hlavy) nebo se třít tělem jedna o druhou. Kočky dají často přednost společnému teplu před pohodlím.
Hierarchie u koček
V poslední době se diskutuje existence hierarchie u koček – zda se i u koček dá najít “alpha” kočka (vůdčí kočka) jako u psů nebo vlků. Zda kočky respektují určitý řád. Mnoho lidí by tuto myšlenku odmítlo. Pravda je ale taková, že kočky mají v domácnosti nastavený určitý kodex chování, který dodržují. Může jít například o pořadí při raním krmení. U některých koček lze vypozorovat určitou šablonu chování i v dalších oblastech (náš kocour se chodí mazlit zásadně ráno, když zazvoní budík, než se dcera vzbudí a znovu po večerním čtení pohádek). Byla by škoda kočky vnímat pouze jako tvrdohlavé individualisty nebo sobce.
Počátky socializace
Trošku proženu tohle barevné klubíčko a ty mne pochválíš
Prvním kontaktem v životě kočky je její matka. Ačkoliv toto dětské období (v porovnání s tím lidským) trvá krátce, záleží na kvalitě “startu”. Koťata by proto měla v tomto prvním období zažívat, co nejvíce, podnětů, aby nebyla později lekavá a ustrašená. Měla by si hodně hrát se sourozenci, aby rozvinula svoje dovednosti (hra na honěnou, pokusování, sledování kořisti). Koťata zůstavají ve svojí rodině několik měsíců. Poté se pravidla ve skupině mohou změnit, zejména kvůli dospívání a hormonům (a tolik neoblíbenému značkování). Z pohledu výživy se v tomto období formuje celoživotní preference chutí kočky (kolik chutí kočka respektuje ve svém jídelníčku), proto je kvalitní strava důležitá.
Genetika nebo dobré zacházení?
Sebevědomí kočky se buduje postupně. Ikdyž může mít genetika vliv na temperament kočky, rozhodující je, jakému zacházení byla kočka vystavena během svého života (až na výjimky). Kočka touží po hře, mazlení a zábavě. Chce být hýčkána. Její energie má být usměrňována, abychom se vyhli trestu (který může být spíše kontraproduktivní). Správné načasování přízně majitele je umění, ale pokud kočku necháme, sama ukáže, co potřebuje. Musí mít prostor pro svoje fyzické vyžití a my majitelé pak už jen korigujeme vhodné a nevhodné chování (šplhání po lince, drápání nábytku, vyjídání talířů na stole, atd.), zkoušíme různé hračky, ukazovátka. Kočičí mňaukání je záležitostí vztahu s člověkem (kromě vztahu kočka-kotě), předení je výrazem spokojenosti, navíc je lépe čitelné, než výraz kočičí tváře.
Chtěli byste se dozvědět více o řeči těla u koček? Máte nějaké postřehy, napište nám do komentářů nebo přímo do redakce.
Commenti