Jako milovníci koček jistě sami znáte blažený pocit při dotyku hebkého kožíšku a pozitivní vliv předoucí kočičky na vaši psychiku. Víte ale, že kočky opravdu léčí?
Kdy, kdo a proč?
Felinoterapie je vesměs novinka a to hlavně tady u nás. Známější byla vždy canisterapie a hipoterapie, jako prokázaná pomoc lidem po různých nehodách či s postižením. Kočky mají ale oproti psům a koním také spoustu výhod. Léčebné působení kočiček může probíhat i v omezených prostorách, kočka nevyžaduje pravidelné venčení, čímž se zamezí přenosu parazitů či infekcí z venkovního prostředí, nevyžaduje výcvik, nebo fyzickou spoluúčast. Vystačí si sama a přitom šíří silnou pozitivní energii. Nemluvě o tajemné uklidňující moci jejího předení, jímž žádné jiné terapeutické zvíře neoplývá. Ideálně se hodí jako terapeut a společník pro osoby s omezenou hybností, osoby s tělesným nebo kombinovaným postižením a pro seniory především, díky své hmotnosti a velikosti. I slabší člověk ji snadno zvedne (většinou) a dokonale se hodí na klín či do postele. Celkově je tišší, což na spoustu pacientů působí uklidňujícím dojmem.
Vyvolené? Ale kdeže.
Jestli si myslíte, že kočky felinoterapeutky jsou nějaká extra vyvolená rasa, zklamu vás. Této práci se může věnovat i obyčejná kočka s vesnickým původem. Záleží především na její povaze a ochotě. Často se ale používá koček plemene ragdoll a mainská mývalí.
Kočičí tajemství
Dáte mi jistě za pravdu, když napíši, že získat kočičí lásku, není jen tak. I právě díky tomu je terapie s kočkou tak výjimečná. Kočka je výborný diagnostik. Pokud má s člověkem navázaný láskyplný vztah, dokáže vycítit jeho blížící se nemoc a snaží se jej „léčit“ tím, že mu zahřívá postižené místo, masíruje mu jej tlapkami a zároveň svým vrněním uklidňuje. Jsou známy i případy, kdy na sebe kočka „převzala“ nemoc pacienta, který vždy po interakci s ní cítil úlevu, a naopak kočka následně nebyla zdravotně úplně v pořádku. K tomu ale dochází pouze v úzkých, celoživotních vztazích.
Empatie, intuice a léčivá energie je kočkám ale vlastní neustále. A právě tyto vlastnosti tvoří základ felinoterapie. Kočička může dokázat pomoci člověku zapomenout na bolest a utrpení, navodit duševní harmonii a napomáhat k znovunalezení ztracené životní rovnováhy. Odnímá člověku pocit osamění, může pomoct vytvořit nový smysl života. A jak je známo, psychika člověka je s fyzickou oblastí velice úzce propojena.
Hlazením kočiček si klienti sníží krevní tlak a zpomalí krevní činnost. Pomáhá zlepšit motoriku a intuitivně chodí nahřívat postižená bolestivá místa. Takže vzhůru do toho.
Kde mohou pomáhat?
Starší lidé se v domovech pro seniory cítí osamělí, zapomenutí, často se straní společnosti. Zvíře však dokáže mnohé nahradit. Přijímá člověka bez předsudků a podmínek, stává se také určitým prostředníkem mezi člověkem a okolním světem. Tím podpoří sebevědomí člověka a pomůže mu najít si zpět cestu k lidem.
U dětí je také nepřeberné množství, jak mohou kočičky pomoci. I v domácnostech, kde děti vyrůstají s kočkou, je prokázána prevence alergických reakcí a astmatu, vlivem kočky, jelikož styk s ní od útlého věku vytváří určitou imunitu. Kočičí mazlíčci, svým chozením po čtyřech nohách, také lákají kojence a batolata, kteří pak spíše zvedají hlavičku a snaží se lézt po kolenou, nebo chodit. Nemluvě o větší zodpovědnosti školáků, jejich snížené agresivitě a lepšímu sociálnímu chování. Děti jsou při interakcích se zvířaty mnohem pozornější.
V logopedii tak například využívají větší ochoty dětí spolupracovat při interakci s kočkami. Uplatňují se dechová cvičení (foukání do kočičí srsti, do papírové kuličky, se kterou si kočička hraje…), cvičení na motoriku jazyka (jak pije kočička, jak si olizuje fousky…) anebo říkanky o kočkách.
Samostatná kapitola by se mohla napsat o dětech s mentální poruchou či tělesně postižených. Kočka, aniž by si to uvědomovala, naprosto dokonale nutí tyto děti utvářet si priority, učit se zodpovědnosti, rozvíjet jak motorické, tak mentální schopnosti. Je také možno pracovat na takzvaném křížení hemisfér (dítě střídavě používá levou a pravou mozkovou hemisféru při ukazování na různé části těla zvířete, díky práce terapeuta) a rozvíjení jemné motoriky. Jak? No přeci kartáčováním, hlazením, nabízením pamlsků i odepínáním a zapínáním postroje kočičky. U felinoterapie bývají oblíbenou aktivitou postižených dětí procházky s kočičkou. Samozřejmě při tom ale musí probíhat určitá korekce ze strany terapeuta či vedoucího týmu.
Felinoterapie je také pomocníkem v nemocnicích. Dokáže pacienta vytrhnout ze stereotypu denní rutiny a přináší jim něco nového, osobního. Zmírňuje stres způsobený hospitalizací, odvádí pozornost od bolesti a nepříjemných vyšetření, kočka je zkrátka takové přírodní analgetikum. Vlévá pacientům opět „krev do žil“, rezignovaní pacienti mají prokázaně větší chuť do života a zkracuje se tím doba jejich hospitalizace. Krom toho kočka pomáhá zbavit stresu i zdravotnický personál.
Hormony? Hormony.
Pravidelné hlazení kočky významně snižuje krevní hladinu kortizolu (stresového hormonu). Pozitivně se také mění hladina prolactinu, oxytocinu, serotoninu a endorfinu. A právě tím působí jako skutečná terapie v oblasti prevence stresu, léčby bolesti a depresí. A co je výhodou? Nehrozí zde žádné riziko předávkování.
Tak hurá popadnout prvního kočičáka a jde se na věc! No dobře, tak snadné to asi zase nebude…
Comments